Exportováno z právního informačního systému CODEXIS®
42/1989 Sb. Vyhláška o Smlouvě mezi ČSSR a Polskou lidovou republik... - znění dle 2/06 Sb.m.s.
__________________________________________________________________________________

o Smlouvě mezi Československou socialistickou republikou a Polskou lidovou republikou o právní pomoci a úpravě právních vztahů ve věcech občanských, rodinných, pracovních a trestních

Dne 21. prosince 1987 byla ve Varšavě podepsána Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Polskou lidovou republikou o právní pomoci a úpravě právních vztahů ve věcech občanských, rodinných, pracovních a trestních.

Se Smlouvou vyslovilo souhlas Federální shromáždění Československé socialistické republiky a prezident Československé socialistické republiky ji ratifikoval. Ratifikační listiny byly vyměněny v Praze dne 10. března 1989.

Smlouva vstoupí v platnost na základě svého článku 86 dnem 9. dubna 1989. Tímto dnem pozbude platnosti Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Polskou lidovou republikou o úpravě právních vztahů ve věcech občanských, rodinných a trestních ze 4. července 1961, vyhlášená č. 66/1962 Sb.

mezi Československou socialistickou republikou a Polskou lidovou republikou o právní pomoci a úpravě právních vztahů ve věcech občanských, rodinných, pracovních a trestních

vedení přáním dále rozvíjet přátelské vztahy mezi oběma státy v souladu se Smlouvou o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi Československou socialistickou republikou a Polskou lidovou republikou ze dne 1. března 1967 a

(1) Státní občané jedné smluvní strany požívají na území druhé smluvní strany stejné právní ochrany v osobních a majetkových věcech jako státní občané druhé smluvní strany.

(2) Státní občané jedné smluvní strany mají právo obracet se volně a bez překážek na orgány druhé smluvní strany příslušné ve věcech občanských, rodinných, pracovních a trestních, vystupovat před nimi, podávat žádosti a návrhy a vykonávat jiné procesní úkony za stejných podmínek jako státní občané druhé smluvní strany.

(3) Ustanovení této smlouvy týkající se státních občanů smluvních stran se použijí obdobně i na právnické osoby zřízené podle právního řádu smluvní strany, na jejímž území mají sídlo.

(1) Soudy, prokuratury, státní notářství (dále "justiční orgány") a jiné orgány smluvních stran činné ve věcech občanských, rodinných a trestních si poskytují v těchto věcech navzájem právní pomoc.

(1) Justiční orgány smluvních stran se při provádění této smlouvy stýkají navzájem přímo, pokud není v této smlouvě stanoveno jinak.

(2) Jiné orgány činné ve věcech občanských, rodinných a trestních se při provádění této smlouvy stýkají prostřednictvím orgánů uvedených v předchozím odstavci, pokud není v této smlouvě stanoveno jinak.

(4) Ústředními orgány ve smyslu této smlouvy jsou ze strany Československé socialistické republiky: Generální prokuratura Československé socialistické republiky, ministerstvo spravedlnosti České socialistické republiky a ministerstvo spravedlnosti Slovenské socialistické republiky; ze strany Polské lidové republiky: Generální prokuratura Polské lidové republiky a ministerstvo spravedlnosti Polské lidové republiky.

(1) Orgány smluvních stran při vzájemném styku používají při provádění této smlouvy vlastního úředního jazyka nebo jazyka ruského.

(2) Jestliže podle ustanovení této smlouvy je třeba připojit překlad zasílaných listin a dokladů do jazyka druhé smluvní strany, musí být tyto překlady vyhotoveny soudním tlumočníkem, diplomatickou misí nebo konzulárním úřadem jedné ze smluvních stran.

Smluvní strany si poskytují právní pomoc výkonem jednotlivých procesních úkonů, zejména sepisováním, zasíláním a doručováním listin, prováděním prohlídek, odnímáním a odevzdáváním věcných důkazů, prováděním znaleckých posudků, výslechem účastníků, obviněných, obžalovaných, svědků a znalců, výslechem stran a jiných osob a výkonem rozhodnutí.

d) jméno a příjmení účastníků, obviněných, obžalovaných nebo odsouzených, místo jejich trvalého nebo přechodného pobytu, jejich státní občanství, povolání a v trestních věcech podle možnosti i místo a datum narození a jména rodičů; u právnických osob jejich název a sídlo,

f) předmět dožádání a údaje, které jsou nutné k jeho vyřízení, zejména jména, příjmení a adresy svědků, pokud jsou známé,

(1) Při vyřizování dožádání použije dožádaný orgán právní předpisy svého státu. Použije však způsob vyřízení žádaný dožadujícím orgánem, jestliže to není v rozporu s právním řádem dožádané smluvní strany.

(4) Na žádost dožadujícího orgánu dožádaný orgán včas oznámí dožadujícímu orgánu a účastníkům řízení místo a dobu vyřízení dožádání.

(5) Po vyřízení dožádání vrátí dožádaný orgán spisy dožadujícímu orgánu; v případech, kdy dožádání nebylo možno vyhovět, vrátí spisy a současně oznámí důvody, které zabránily jeho vyřízení.

(1) Jestliže v řízení před justičními orgány jedné smluvní strany je potřebná osobní účast svědka nebo znalce, který má bydliště na území druhé smluvní strany, je třeba se obrátit na příslušný orgán druhé smluvní strany se žádostí o doručení předvolání.

(3) Svědek nebo znalec, který se dostaví na předvolání orgánu druhé smluvní strany, nesmí být na území této smluvní strany bez ohledu na své státní občanství stíhán podle trestních ani správních předpisů, ani vzat do vazby, nesmí se na něm vykonat trest uložený soudem za soudně trestný čin, který je předmětem řízení, v němž byl předvolán, ani za jiný čin, který spáchal před překročením státních hranic dožadující smluvní strany nebo za soudně trestný čin, který by vyplynul z jeho výpovědi.

(4) Této ochrany však svědek nebo znalec pozbude, jestliže neopustí území dožadující smluvní strany do týdne po tom, kdy mu dožadující orgán sdělí, že jeho přítomnosti již není třeba. Do této lhůty se nezapočítává doba, po kterou svědek nebo znalec nemohl opustit území dožadující smluvní strany bez svého zavinění.

(5) Svědek nebo znalec má právo na náhradu nákladů na cestu a pobyt, jakož i ušlého výdělku a znalec kromě toho i na znalečné. V předvolání se uvede, jaké náhrady svědkovi nebo znalci náleží. Na žádost svědka nebo znalce poskytne dožadující smluvní strana zálohu na náhradu nákladů.

Dožádaný orgán doručí písemnosti podle právních předpisů svého státu, jestliže doručovaná písemnost je sepsána v jazyku dožádané smluvní strany nebo jestliže je k ní připojen ověřený překlad do tohoto jazyka. Jinak doručí písemnosti adresátu, pokud je ochoten ji dobrovolně převzít.

Dokladem o doručení je potvrzení o převzetí opatřené datem doručení, podpisy doručujícího a příjemce a otiskem razítka doručujícího orgánu nebo osvědčení doručujícího orgánu potvrzující datum, místo a způsob doručení. Jestliže se doručovaná písemnost zašle ve dvou vyhotoveních, přijetí písemnosti a provedené doručení se může potvrdit i na druhém stejnopisu.

(2) Dožádaný orgán oznámí dožadujícímu orgánu výši vzniklých nákladů. Jestliže dožadující orgán vymůže náhradu nákladů od osoby, která je povinná ji zaplatit, zůstane náhrada nákladů na dožadující smluvní straně.

(1) Ústřední orgány smluvních stran si navzájem zasílají nejdůležitější zákonné předpisy z oblasti občanského, rodinného, pracovního a trestního práva.

(2) Ústřední orgány smluvních stran si poskytují na základě žádosti informace o svých právních předpisech, jakož i informace o praxi justičních orgánů.

Jestliže se podle této smlouvy budou odevzdávat věci nebo devizové hodnoty z území jedné smluvní strany na území druhé smluvní strany nebo se budou odevzdávat diplomatické misi nebo konzulárnímu úřadu druhé smluvní strany, bude třeba dodržovat příslušné právní předpisy smluvní strany, jejíž orgán věci nebo devizové hodnoty odevzdává.

(1) Justiční orgány smluvních stran si na základě žádosti poskytují pomoc při zjišťování adres osob zdržujících se na jejich území.

(2) Jestliže se u justičního orgánu jedné smluvní strany uplatní nárok na výživné proti osobě, která se zdržuje na území druhé smluvní strany, justiční orgán této smluvní strany poskytne na základě žádosti pomoc i při zjištění zaměstnavatele této osoby, jakož i výše příjmu, který dosahuje.

(1) Listiny, které vydal nebo ověřil příslušný orgán jedné smluvní strany a které jsou opatřeny otiskem úředního razítka, podpisem oprávněné úřední osoby, se použijí na území druhé smluvní strany bez dalšího ověření. To platí i pro opisy a překlady listin, které ověřil příslušný orgán.

(2) Listiny, které se na území jedné smluvní strany považují za veřejné, mají na území druhé smluvní strany důkazní moc veřejných listin.

(1) Příslušné orgány smluvních stran si budou navzájem zasílat výpisy z matrik týkající se zápisů o státních občanech jedné smluvní strany v matrikách druhé smluvní strany. Výpisy se budou zasílat ihned po provedení zápisu do matrik, a to bezplatně diplomatickou cestou.

(2) Ustanovení odstavce 1 se použije i v tom případě, kdy se v matrice jedné smluvní strany provedou dodatečné zápisy, změny nebo opravy v zápisech o osobním stavu státních občanů druhé smluvní strany. V tomto případě se výpis z matriky zasílá s provedenými změnami a doplněními.

(3) Matriční úřady jedné smluvní strany zašlou na žádost orgánů druhé smluvní strany požadované výpisy pro úřední potřebu bezplatně diplomatickou cestou.

(4) Žádosti státních občanů jedné smluvní strany o zaslání výpisu z matriky mohou být zaslány přímo příslušnému orgánu druhé smluvní strany. Vyžádané doklady se žadateli zašlou prostřednictvím diplomatické mise nebo konzulárního úřadu smluvní strany, jehož orgán doklad vydal. Diplomatická mise nebo konzulární úřad vybere od žadatele při odevzdání poplatek za vyhotovení dokladu.

Smluvní strany si budou navzájem zasílat opisy pravomocných rozhodnutí týkajících se osobního stavu státních občanů druhé smluvní strany.

Žádosti státních občanů jedné smluvní strany o vydání a zaslání listin o vzdělání, o odpracovaných letech nebo jiných listin o osobních nebo majetkových právech a zájmech těchto občanů je možno zaslat přímo příslušnému orgánu druhé smluvní strany. Požadované doklady se zašlou žadateli prostřednictvím diplomatické mise nebo konzulárního úřadu smluvní strany, jejíž orgán doklad vydal. Diplomatická mise nebo konzulární úřad vybere od žadatele při odevzdání poplatek za vyhotovení dokladu.

Jestliže je v souladu s ustanoveními této smlouvy dána pravomoc k řízení justičních orgánů obou smluvních stran a návrh na zahájení řízení byl podán jednomu z nich, je vyloučena pravomoc justičního orgánu druhé smluvní strany.

(1) Způsobilost fyzické osoby k právům a právním úkonům se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž státním občanem je tato osoba.

(2) Způsobilost právnické osoby k právům a právním úkonům se řídí právním řádem smluvní strany, podle kterého právnická osoba vznikla.

Pokud tato smlouva nestanoví jinak, je k řízení o zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům dána pravomoc soudu smluvní strany, jejímž státním občanem je osoba, o jejíž způsobilosti se má rozhodnout. Tento soud použije právního řádu svého státu, není-li v této smlouvě stanoveno jinak.

(1) Jestliže soud jedné smluvní strany zjistí, že jsou důvody pro zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům státního občana druhé smluvní strany, který má bydliště na jejím území, uvědomí o tom příslušný soud druhé smluvní strany.

(2) V neodkladných případech může učinit soud uvedený v odstavci 1 předběžné opatření potřebné k ochraně této osoby nebo jejího majetku. Opisy těchto opatření se zašlou příslušnému soudu druhé smluvní strany, jejímž státním občanem je tato osoba.

(3) Jestliže soud druhé smluvní strany, který byl uvědomen o důvodech pro zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům, nezahájí do tří měsíců řízení nebo se v této lhůtě nevyjádří, zahájí řízení o zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům soud té smluvní strany, na jejímž území má tento státní občan bydliště. V takovém případě může být vysloveno rozhodnutí o zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům jen z důvodů, které jsou stanoveny právními řády obou smluvních stran. Rozhodnutí o zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům se zašle příslušnému soudu druhé smluvní strany.

(1) Prohlášení za mrtvého se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž státním občanem byla osoba, která má být prohlášena za mrtvou, v době, kdy podle posledních zpráv byla ještě naživu.

(2) Pravomoc k řízení o prohlášení za mrtvého je dána soudu smluvní strany, jejímž státním občanem byla osoba, která má být prohlášena za mrtvou, v době, kdy podle posledních zpráv byla ještě naživu.

a) na návrh osoby, která hodlá uplatnit nárok vyplývající z dědického nebo manželského majetkového práva na nemovitost nezvěstného nebo zemřelého nacházející se na území smluvní strany, jejíž soud provádí řízení,

b) na návrh manžela nezvěstného nebo zemřelého, který v době podání návrhu má bydliště na území druhé smluvní strany, jejíž soud provádí řízení.

(1) Podmínky uzavření manželství se řídí pro každou osobu, která hodlá uzavřít manželství, právním řádem smluvní strany, jejímž je státním občanem.

(3) Forma uzavření manželství před oprávněným diplomatickým zástupcem nebo konzulárním úředníkem se řídí právním řádem smluvní strany, která diplomatického zástupce nebo konzulárního úředníka vyslala.

(1) Osobní a majetkové vztahy manželů se řídí právním řádem smluvní strany, jejímiž jsou státními občany v době podání návrhu.

(2) Je-li v době podání návrhu jeden z manželů státním občanem jedné smluvní strany a druhý státním občanem druhé smluvní strany, řídí se jejich osobní a majetkové vztahy právním řádem smluvní strany, na jejímž území mají společné bydliště. Má-li jeden z manželů bydliště na území jedné smluvní strany a druhý na území druhé smluvní strany, použije se právního řádu smluvní strany, před jejímž soudem se koná řízení.

(3) K rozhodování o osobních a majetkových vztazích manželů podle odstavce 1 je dána pravomoc soudu té smluvní strany, jejímiž státními občany jsou manželé v době podání návrhu.

(4) K rozhodování o osobních a majetkových vztazích manželů podle odstavce 2 je dána pravomoc soudu té smluvní strany, na jejímž území mají oba manželé bydliště. Má-li jeden z manželů bydliště na území jedné smluvní strany a druhý na území druhé smluvní strany, pravomoc je dána soudům obou smluvních stran.

(1) Rozvod manželství se řídí právním řádem smluvní strany, jejímiž státními občany jsou manželé v době zahájení řízení.

(2) Je-li v době zahájení řízení jeden z manželů státním občanem jedné smluvní strany a druhý státním občanem druhé smluvní strany, řídí se rozvod manželství právním řádem smluvní strany, na jejímž území mají společné bydliště. Má-li jeden z manželů bydliště na území jedné smluvní strany a druhý na území druhé smluvní strany, použije se právní řád smluvní strany, před jejímž soudem se koná řízení.

(3) Pravomoc k řízení o rozvodu podle odstavce 1 je dána soudu té smluvní strany, jejímiž státními občany jsou manželé v době zahájení řízení.

(4) Pravomoc k řízení o rozvodu podle odstavce 2 je dána soudu té smluvní strany, na jejímž území mají oba manželé společné bydliště. Má-li jeden z manželů bydliště na území jedné smluvní strany a druhý na území druhé smluvní strany,je pravomoc k řízení dána soudům obou smluvních stran.

(5) Soud, který má pravomoc k řízení o rozvod manželství rodičů, má pravomoc i k řízení o výchově a výživě nezletilých dětí.

(1) Určení, zda tu manželství je, či není nebo určení neplatnosti manželství se řídí právním řádem té smluvní strany, podle které je třeba posuzovat uzavření manželství.

(1) Právní vztahy mezi rodiči a dětmi, včetně výživy dítěte, se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž státním občanem je dítě; není-li státní občanství dítěte známé, řídí se právním řádem smluvní strany, na jejímž území má dítě bydliště.

(2) Určení a popření rodičovství určité osoby, jakož i uznání rodičovství se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž státním občanem je matka dítěte v době jeho narození; není-li státní občanství matky známé, řídí se právním řádem smluvní strany, na jejímž území se dítě narodilo. Pokud jde o formu uznání otcovství, stačí, jestliže se postupuje podle právního řádu smluvní strany, na jejímž území k uznání došlo.

(1) Ostatní druhy vyživovací povinnosti podle rodinného práva se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území má bydliště osoba, která uplatňuje nárok na výživné.

(2) Pravomoc ve věcech uvedených v odstavci 1 je dána soudu smluvní strany, na jejímž území má bydliště osoba, která uplatňuje nárok na výživné.

(2) K osvojení musí dát souhlas osvojované dítě, jakož i jeho zákonný zástupce a státní orgány této smluvní strany, vyžadují-li to právní předpisy smluvní strany, jejímž státním občanem je osvojované dítě.

(3) Je-li dítě osvojováno manžely, z nichž jeden je státním občanem jedné smluvní strany a druhý státním občanem druhé smluvní strany, musí být splněny podmínky stanovené právními řády obou smluvních stran.

(5) K řízení o osvojení, jeho změně nebo o zrušení osvojení je dána pravomoc soudu smluvní strany, jejímž státním občanem je osvojitel v době podání návrhu; v případě uvedeném v odstavci 3 je dána pravomoc soudu smluvní strany, na jejímž území manželé mají nebo naposledy měli společné bydliště.

(1) Pokud tato smlouva nestanoví jinak, řídí se vznik a zánik opatrovnictví právním řádem smluvní strany, jejímž státním občanem je osoba, které je nebo má být ustanoven opatrovník.

(3) Povinnost přijmout funkci opatrovníka se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž státním občanem je osoba, která má být ustanovena za opatrovníka.

(4) Má-li státní občan, kterému má být ustanoven opatrovník, bydliště na území jedné smluvní strany, může být opatrovníkem ustanoven i státní občan druhé smluvní strany za předpokladu, že má bydliště na území smluvní strany, kde se má opatrovnictví vykonávat, a že jeho ustanovení nejlépe vyhovuje zájmům opatrovance.

(1) Jsou-li k ochraně zájmů státního občana jedné smluvní strany, jehož bydliště, pobyt nebo majetek je na území druhé smluvní strany, potřebná opatření, soud této smluvní strany o tom bez odkladu uvědomí soud uvedený v článku 32 odst. 5.

(2) V neodkladných případech může soud druhé smluvní strany učinit přiměřená dočasná opatření podle právního řádu svého státu, avšak musí o tom bez odkladu uvědomit soud uvedený v článku 32 odst. 5. Dočasná opatření zůstanou v platnosti až do jiného rozhodnutí tohoto soudu.

(1) Soud uvedený v článku 32 odst. 5 může přenést vedení opatrovnictví na soud druhé smluvní strany, jestliže opatrovanec má bydliště nebo majetek na území této smluvní strany. Přenesení se stane účinným, jestliže dožádaný soud vedení opatrovnictví převezme a uvědomí o tom dožadující soud.

(1) Forma právního úkonu se řídí právním řádem smluvní strany, kterým se řídí samotný právní úkon. Stačí však, postupuje-li se podle právního řádu smluvní strany, na jejímž území došlo k právnímu úkonu.

Právní vztahy k nemovitostem se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území je nemovitost, a k řízení o nich je dána pravomoc orgánu této smluvní strany.

(1) Smluvní závazkové vztahy se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území byla uzavřena dohoda, pokud se její účastníci nedohodli na použití jiného právního řádu týkajícího se závazků.

(2) Ve věcech uvedených v odstavci 1 je dána pravomoc soudu smluvní strany, na jejímž území má odpůrce bydliště nebo sídlo. Pravomoc je dána i soudu smluvní strany, na jejímž území má bydliště nebo sídlo navrhovatel, za předpokladu, že na tomto území je předmět sporu nebo majetek odpůrce.

(1) Odpovědnost za způsobenou škodu nevyplývající ze smluvních závazků (porušení právních povinností) se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území došlo k jednání nebo události zakládající nárok. Je-li škůdce i poškozený státním občanem téže smluvní strany, řídí se nárok na náhradu škody právním řádem této smluvní strany.

(2) K řízení o náhradě škody je dána pravomoc soudu smluvní strany, na jejímž území došlo k vzniku škody nebo na jejímž území má škůdce bydliště. Pravomoc je dána i soudu smluvní strany, na jejímž území má bydliště poškozený, je-li na tomto území škůdcův majetek.

(1) Státní občané jedné smluvní strany mohou nabývat majetek nebo práva na území druhé smluvní strany děděním ze zákona nebo ze závěti za stejných podmínek a ve stejném rozsahu jako její vlastní státní občané.

(2) Státní občané jedné smluvní strany mohou v závěti nakládat se svým majetkem nacházejícím se na území druhé smluvní strany.

(3) Posouzení otázky, zda jde o movitost nebo nemovitost, se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území se tento majetek nachází.

Není-li podle právního řádu smluvní strany určeného v článku 40 dědiců, nabude movitosti smluvní strana, jejímž státním občanem byl zůstavitel v době smrti, a nemovitosti smluvní strana, na jejímž území se nacházejí.

(1) Způsobilost zřídit nebo zrušit závěť, jakož i právní účinky vad projevu vůle se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž státním občanem byl zůstavitel v době zřízení nebo zrušení závěti.

(2) Forma zřízení nebo zrušení závěti se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž státním občanem byl zůstavitel v době právního úkonu, kterým byla závěť zřízena nebo zrušena. Stačí však, bylo-li postupováno podle právního řádu smluvní strany, na jejímž území byla závěť zřízena nebo zrušena.

(1) K projednání movitého dědictví je dána pravomoc justičního orgánu smluvní strany, jejímž státním občanem byl zůstavitel v době smrti.

(2) K projednání nemovitého dědictví je dána pravomoc justičního orgánu smluvní strany, na jejímž území se nemovitost nachází.

(3) Jsou-li předmětem dědictví jen movitosti, které zůstaly po smrti státního občana jedné smluvní strany na území druhé smluvní strany, projedná celé dědictví na návrh dědice příslušný justiční orgán této smluvní strany, jestliže s tím souhlasí všichni známí dědicové.

K vyhlášení závěti je dána pravomoc justičního orgánu smluvní strany, na jejímž území je závěť. Justičnímu orgánu příslušnému k projednání dědictví je třeba zaslat ověřený opis závěti a zápis o jejím vyhlášení.

(2) Nedošlo-li k dohodě podle odstavce 1, řídí se vznik, změna a zánik pracovního poměru, jakož i nároky z něj vyplývající právním řádem smluvní strany, na jejímž území pracovník vykonává, vykonával nebo měl vykonávat práci. Vykonává-li pracovník práci na území jedné smluvní strany na základě pracovního poměru s organizací, která má sídlo na území druhé smluvní strany, řídí se vznik, změna a zánik pracovního poměru, jakož i nároky z něj vyplývající právním řádem smluvní strany, na jejímž území má organizace sídlo.

(3) Ve věcech uvedených v odstavci 2 je dána pravomoc soudu smluvní strany, na jejímž území pracovník vykonává, vykonával nebo měl vykonávat práci. Stejně je dána pravomoc soudu smluvní strany, na jejímž území má bydliště (sídlo) odpůrce, jakož i na jejímž území má bydliště (sídlo) navrhovatel, nachází-li se na tomto území předmět sporu nebo majetek odpůrce.

Státním občanům jedné smluvní strany, kteří vystupují před soudy druhé smluvní strany, mají-li bydliště nebo pobyt na území jedné ze smluvních stran, nelze uložit složení jistoty na náklady řízení jen z toho důvodu, že jsou cizinci nebo že nemají na území druhé smluvní strany bydliště nebo pobyt.

(1) Státní občané jedné smluvní strany mají na území druhé smluvní strany nárok na osvobození od poplatků a záloh a jiných nákladů řízení, jakož i nárok na ustanovení bezplatného právního zástupce za stejných podmínek a ve stejném rozsahu jako její vlastní státní občané.

(3) Osvobození od poplatků přiznané příslušným justičním orgánem jedné smluvní strany v určité věci se vztahuje na všechny procesní úkony, které uskuteční v tomto řízení justiční orgán druhé smluvní strany.

(1) Osvobození podle článku 47 se poskytuje na základě osvědčení o osobních, rodinných a majetkových poměrech žadatele. Toto osvědčení vydává příslušný orgán smluvní strany, na jejímž území má žadatel bydliště nebo pobyt.

(2) Jestliže žadatel nemá bydliště ani pobyt na území žádné ze smluvních stran, může osvědčení vydat i diplomatická mise nebo konzulární úřad smluvní strany, jejímž je státním občanem.

(3) Justiční orgán, který rozhoduje o žádosti o osvobození od poplatku, může od orgánu, který osvědčení vydal, žádat doplnění údajů nebo potřebné objasnění.

(1) Státní občan jedné smluvní strany, který podává žádost o osvobození od nákladů řízení nebo o bezplatné zastupování v řízení před justičním orgánem druhé smluvní strany, může ji uplatnit písemně nebo ústně u příslušného soudu podle místa bydliště nebo pobytu. Soud žádost postoupí příslušnému justičnímu orgánu druhé smluvní strany s osvědčením vydaným podle článku 48.

Justiční orgán jedné smluvní strany, který ve věci náhrady nákladů řízení, jakož i doplnění návrhu předvolává účastníka řízení, který má bydliště na území druhé smluvní strany, stanoví k tomu lhůtu nejméně jednoho měsíce. Lhůta se počítá ode dne doručení písemnosti.

(1) Jestliže justiční orgán jedné smluvní strany stanovil účastníkovi řízení, který má bydliště na území druhé smluvní strany, lhůtu k provedení procesního úkonu, je pro dodržení stanovené lhůty rozhodné datum poštovního razítka potvrzujícího, kdy byla písemnost, kterou se má uložený úkon vykonat, odeslána.

(2) V případě, že je třeba ve stanovené lhůtě složit na území druhé smluvní strany zálohy nebo poplatky požadované justičním orgánem, který ve věci jedná, je pro dodržení stanovené lhůty rozhodující datum jejich složení v bance smluvní strany, na jejímž území má účastník řízení bydliště.

Pravomocná a vykonatelná rozhodnutí nemajetkové povahy v občanských, rodinných a pracovních věcech a ve věcech péče o děti i nepravomocná rozhodnutí, jsou-li vykonatelná, která vydaly justiční orgány jedné smluvní strany, se uznávají na území druhé smluvní strany bez dalšího řízení pod podmínkou, že justiční orgány druhé smluvní strany nevydaly pravomocné rozhodnutí v téže věci dříve nebo pokud podle této smlouvy nebo v případech touto smlouvou neupravených podle právního řádu smluvní strany, na jejímž území se o uznání žádá, není projednání věci ve výlučné pravomoci justičních orgánů této smluvní strany.

(1) Smluvní strany za podmínek stanovených v této smlouvě uznávají a vykonávají na svém území tato rozhodnutí vydaná justičními orgány druhé smluvní strany:

(2) Za rozhodnutí podle odstavce 1 se považují i soudem schválené smíry v rodinných, občanských a pracovních věcech majetkové povahy, jakož i rozhodnutí v dědických věcech vydaná justičními orgány smluvní strany, které mají podle právního řádu této smluvní strany pravomoc k řízení.

a) podle právního řádu smluvní strany, na jejímž území bylo rozhodnutí vydané, je pravomocné a vykonatelné a ve věcech týkajících se výživného i nepravomocné, je-li vykonatelné,

b) justiční orgán smluvní strany, na jejímž území bylo rozhodnutí vydané, měl pravomoc ve věci rozhodnout podle této smlouvy a v případech touto smlouvou neupravených podle právního řádu smluvní strany, na jejímž území se o uznání nebo výkon žádá,

c) účastníkovi nebyla odňata možnost řádně se zúčastnit řízení; v případě omezené způsobilosti byl řádně zastoupen a zejména účastník, který se nezúčastnil řízení, byl řádně a včas předvolán,

d) o téže věci mezi týmiž účastníky nerozhodl pravomocně již dříve justiční orgán smluvní strany, na jejímž území se má rozhodnutí uznat a vykonat, nebo pokud mezi týmiž účastníky v téže věci nebylo již dříve zahájeno řízení před justičním orgánem smluvní strany, na jejímž území má být rozhodnutí uznáno a vykonáno,

e) rozhodnutí justičního orgánu třetího státu mezi týmiž účastníky v téže věci nebylo již uznáno nebo vykonáno na území smluvní strany, kde má být rozhodnutí uznáno a vykonáno,

f) při vydání rozhodnutí bylo použito právního řádu stanoveného podle této smlouvy a v případě, že smlouva neupravuje použití právního řádu, bylo rozhodnutí vydáno podle právního řádu smluvní strany, na jejímž území má být toto rozhodnutí uznáno a vykonáno.

(1) Návrh na uznání nebo výkon rozhodnutí může být podán přímo příslušnému soudu smluvní strany, na jejímž území se má rozhodnutí uznat nebo vykonat, nebo prostřednictvím soudu, který rozhodl v prvním stupni.

a) rozhodnutí nebo jeho ověřený opis spolu s potvrzením o právní moci a vykonatelnosti a ve věcech týkajících se výživného, není-li rozhodnutí pravomocné, potvrzení o vykonatelnosti, pokud to nevyplývá ze samotného rozhodnutí,

b) potvrzení o tom, že účastník, proti kterému bylo rozhodnutí vydáno a který se jednání nezúčastnil, byl řádně a včas předvolán k jednání podle právního řádu smluvní strany, na jejímž území bylo rozhodnutí vydáno, v případě omezené procesní způsobilosti potvrzení, že byl řádně zastoupen,

c) potvrzení o tom, že účastníkovi, proti kterému bylo rozhodnutí vydáno, bylo toto rozhodnutí podle právního řádu smluvní strany, na jejímž území bylo vydáno, doručeno na doručenku spolu s poučením o možnosti podat proti němu opravný prostředek,

d) ověřený překlad návrhu na uznání nebo výkon rozhodnutí i listin uvedených v písmenech a) až c) tohoto odstavce do jazyka smluvní strany, na jejímž území se má rozhodnutí uznat nebo vykonat.

(3) Uznání a výkon rozhodnutí se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území se má rozhodnutí uznat a vykonat. Tato zásada platí i pro náležitosti návrhu na uznání a výkon rozhodnutí. K návrhu na uznání a výkon rozhodnutí je nutno připojit jeho opisy, jakož i opisy příloh, aby mohly být doručeny účastníkům řízení.

(4) Jestliže na území smluvní strany, jejíž soud vydal rozhodnutí, byl v důsledku obnovy řízení nebo stížnosti pro porušení zákona v této věci povolen odklad jeho výkonu, nutno na území druhé smluvní strany řízení o návrhu na povolení výkonu rozhodnutí nebo již povolený výkon odložit.

(5) Před vydáním rozhodnutí o uznání nebo nařízení výkonu rozhodnutí může soud, považuje-li to za nutné, vyslechnout účastníky řízení. Soud si může též vyžádat další informace od soudu , který rozhodnutí vydal.

(1) Jestliže bylo účastníkovi osvobozenému podle článku 47 pravomocným rozhodnutím uloženo na území jedné smluvní strany nahradit náklady řízení druhého účastníka, příslušný soud na území druhé smluvní strany nařídí bezplatně výkon rozhodnutí k vymožení těchto nákladů na návrh oprávněného.

(2) Do nákladů řízení o nařízení výkonu pravomocného a vykonatelného rozhodnutí se počítají i náklady spojené s překladem a ověřením listin.

(1) Soud, který nařídil výkon rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, omezí své šetření jen na to, zda rozhodnutí nabylo právní moci a zda je vykonatelné.

(2) K návrhu na výkon rozhodnutí se připojí rozhodnutí nebo ověřený opis části rozhodnutí obsahující tento výrok a potvrzení vydané příslušným soudem, že výrok o nákladech řízení je pravomocný a vykonatelný, jakož i ověřený překlad těchto dokladů.

(3) Justiční orgán smluvní strany, na jejímž území náklady zálohoval stát, požádá příslušný soud druhé smluvní strany, aby náklady řízení vymohl. Tento soud provede výkon bezplatně podle právního řádu svého státu a vymoženou částku odevzdá diplomatické misi nebo konzulárnímu úřadu druhé smluvní strany. Ustanovení odstavců 1 a 2 se použijí obdobně.

(1) Každá smluvní strana se zavazuje na žádost druhé smluvní strany zahájit trestní stíhání proti svým státním občanům, jakož i proti cizincům, mají-li na jejím území bydliště, kteří měli na území dožadující smluvní strany spáchat soudně trestný čin.

a) má za to, že trestný čin, kterého se žádost týká, je trestným činem politické povahy nebo výhradně trestným činem vojenským,

b) má oprávněný důvod se domnívat, že předaná žádost je motivována důvody souvisejícími s rasou, náboženstvím, národností nebo politickými názory,

(2) Smluvní strany mohou žádat o převzetí stíhání takových porušení práva, která se podle právního řádu dožadující smluvní strany považují za soudně trestný čin a podle právního řádu dožádané smluvní strany pouze za přestupek.

(3) V případech uvedených v odstavcích 1 a 2 postupují příslušné justiční orgány dožádané smluvní strany podle svého právního řádu.

(4) Jestliže z činu, kterého se týká převzetí trestního stíhání, vyplyne nárok na náhradu škody a byl podán příslušný návrh na její náhradu, tento návrh se stane součástí převzatého řízení.

a) znění ustanovení trestněprávních předpisů a podle potřeby i jiných předpisů dožadující smluvní strany, které mají podstatný význam pro trestní stíhání,

(1) Jestliže je obviněný v době podání žádosti o převzetí trestního stíhání ve vazbě na území dožadující smluvní strany, převeze se na území dožádané smluvní strany.

(2) Jestliže je obviněný v době podání žádosti o převzetí trestního stíhání na svobodě na území dožadující smluvní strany, tato strana, je-li to nutné, učiní podle svého právního řádu opatření pro jeho návrat na území dožádané smluvní strany.

Dožádaná smluvní strana uvědomí dožadující smluvní stranu o konečném rozhodnutí ve věci. Na žádost dožadující smluvní strany se doručí i opis tohoto rozhodnutí.

Po převzetí trestního stíhání nemohou justiční orgány dožadující smluvní strany pokračovat v trestním řízení proti téže osobě pro tentýž skutek.

(1) Smluvní strany si podle ustanovení této smlouvy budou na žádost navzájem vydávat k provedení trestního řízení nebo k výkonu trestu osoby, které se zdržují na jejich území.

(2) Vydání k provedení trestního řízení je přípustné jen pro soudně trestné činy, za které může být podle právního řádu obou smluvních stran uložen trest odnětí svobody, jehož horní hranice je vyšší než jeden rok nebo trest přísnější.

(3) Vydání k výkonu trestu je přípustné jen pro činy soudně trestné podle právního řádu obou smluvních stran, za které byla vyžádaná osoba odsouzena k trestu odnětí svobody nejméně na šest měsíců nebo k trestu přísnějšímu.

c) podle právního řádu dožádané smluvní strany nemůže být trestní stíhání zahájeno nebo rozsudek nemůže být vykonán z důvodů promlčení nebo z jiného zákonného důvodu,

d) proti osobě, o jejíž vydání se žádá, bylo pro týž soudně trestný čin na území dožádané smluvní strany zahájeno trestní řízení, byl vynesen pravomocný rozsudek nebo bylo trestní stíhání pravomocným rozhodnutím zastaveno,

(1) K žádosti o vydání za účelem provedení trestního řízení se připojí ověřený opis příkazu k zatčení a popis soudně trestného činu, jakož i znění ustanovení právních předpisů, které se vztahují na soudně trestný čin spáchaný vyžadovanou osobou. Jedná-li se o soudně trestný čin proti majetku, nutno oznámit i výši škody, která byla nebo mohla být způsobena soudně trestným činem.

(2) K žádosti o vydání k výkonu trestu se připojí ověřený opis pravomocného rozsudku, jakož i znění ustanovení právních předpisů, které se vztahují na soudně trestný čin spáchaný odsouzeným. Odpykal-li si odsouzený část trestu, je nutno sdělit, jakou část si odpykal.

(3) K žádosti o vydání se podle možnosti dále připojí i popis vyžadované osoby, údaje o jejím státním občanství, osobních poměrech a místě pobytu, pokud tyto údaje nejsou zřejmé z rozsudku nebo z příkazu k zatčení, a dále její fotografie a otisky prstů.

Neobsahuje-li žádost o vydání všechny údaje nutné k tomu, aby o ní mohlo být rozhodnuto, může dožádaná smluvní strana žádat o její doplnění, k čemuž může určit lhůtu do dvou měsíců. Tato lhůta může být ze závažných důvodů prodloužena.

Po dojití žádosti o vydání učiní dožádaná smluvní strana bez odkladu opatření k zatčení vyžadované osoby s výjimkou případu, kdy je zřejmé, že k vydání podle této smlouvy nemůže dojít.

(1) Zatčení může být provedeno i před dojitím žádosti o vydání, jestliže o to dožadující smluvní strana výslovně požádá a sdělí, že byl vydán příkaz k zatčení nebo rozsudek, na jehož základě zamýšlí žádat o vydání. Žádost a předběžné zatčení může být podána poštou, telegraficky nebo jiným vhodným způsobem vylučujícím jakékoliv pochybnosti.

(2) Příslušné justiční orgány smluvních stran mohou i bez podání žádosti podle odstavce 1 zatknout osobu zdržující se na jejich území, která podle jejich vědomí spáchala na území druhé smluvní strany soudně trestný čin, pro který se povoluje vydání.

(1) Dožádaná smluvní strana může osobu zatčenou podle článku 68 propustit na svobodu, jestliže jí ve lhůtě stanovené podle článku 67 nebyly zaslány údaje, o jejichž doplnění žádala.

(2) Osobu zatčenou podle článku 69 odst. 1 je možno propustit na svobodu, jestliže žádost o vydání nedojde do jednoho měsíce ode dne, kdy bylo druhé smluvní straně oznámeno předběžné zatčení.

(3) Osoba zatčená podle článku 69 odst. 2 se propustí na svobodu, jestliže žádost o vydání nedojde do jednoho měsíce ode dne, kdy bylo druhé smluvní straně oznámeno předběžné zatčení.

Jestliže se proti vyžádané osobě vede trestní řízení nebo byla-li odsouzena pro jiný soudně trestný čin na území dožádané smluvní strany, může být vydání odloženo do skončení trestního řízení nebo výkonu trestu nebo do doby propuštění osoby před ukončením uloženého trestu.

(1) Dočasné vydání vyžádané osoby se provede na základě odůvodněné žádosti dožadující smluvní strany tehdy, jestliže by odklad vydání měl za následek promlčení trestního stíhání nebo by v závažné míře ztížil provedení řízení o soudně trestném činu, který tato osoba spáchala.

(2) Dočasně vydaná osoba se po provedení procesních úkonů, pro které byla vydána, ihned vrátí, nejdéle však do tří měsíců ode dne dočasného vydání.

Žádá-li vydání osoby několik států, dožádaná smluvní strana rozhodne, které z těchto žádostí vyhoví. Přitom přihlíží ke všem okolnostem, zejména ke státnímu občanství vyžádané osoby, k místu spáchání soudně trestného činu a k jeho závažnosti.

(1) Vydaná osoba nesmí být bez souhlasu dožádané smluvní strany trestně stíhána, ani nesmí být na ní vykonán trest, ani nesmí být vydána třetímu státu pro jiný soudně trestný čin spáchaný před vydáním, než pro který se vydání povolilo.

a) vydaná osoba neopustí do jednoho měsíce ode dne skončení trestního řízení nebo výkonu trestu území dožadující smluvní strany; do této lhůty se nezapočítává doba, po kterou vydaná osoba nemohla bez vlastního zavinění opustit území dožadující smluvní strany,

Dožádaná smluvní strana sdělí dožadující smluvní straně místo a dobu vydání. Jestliže dožadující smluvní strana nepřevezme vyžádanou osobu do patnácti dnů ode dne stanoveného pro vydání, může být vyžádaná osoba propuštěna na svobodu.

V případě, že se vydaná osoba jakýmkoliv způsobem vyhne trestnímu řízení nebo výkonu trestu a vrátí-li se na území dožádané smluvní strany, bude na novou žádost opětovně vydána, aniž bylo třeba zaslat listiny uvedené v článku 66.

Dožadující smluvní strana bezodkladně sdělí dožádané smluvní straně výsledky trestního řízení vedeného proti vydané osobě; v případě vydání rozhodnutí bude doručen jeho opis.

(1) Smluvní strana povolí na žádost druhé smluvní strany přes své území průvoz osob, které vydal třetí stát dožadující smluvní straně. Dožádaná smluvní strana není povinna povolit průvoz osob, které nelze podle této smlouvy vydat.

(1) Je-li osoba předvolaná jako svědek ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody na území dožádané smluvní strany a je nutný její osobní výslech, příslušné orgány této smluvní strany zařídí její dopravení na území dožadující smluvní strany; tato osoba musí být držena ve vazbě a po skončení výslechu musí být bez odkladu vrácena.

(2) Vznikne-li nutnost vyslechnout jako svědka osobu zbavenou svobody na území třetího státu, příslušné orgány dožádané smluvní strany dají souhlas k průvozu této osoby přes území svého státu.

(1) Věci, které pachatel získal soudně trestným činem, pro který se žádá o jeho vydání, nebo věci, které nabyl jako protihodnotu za ně, a věci, které slouží jako důkaz v trestním řízení, budou vydané dožadující smluvní straně, a to i v případě, že k vydání pachatele nedojde pro jeho smrt, útěk nebo z jiného důvodu.

(2) Dožádaná smluvní strana může dočasně odložit vydání požadovaných věcí, jestliže jsou potřebné v jiném trestním řízení.

(3) Práva třetích osob k věcem, které byly vydány druhé smluvní straně, zůstávají nedotčena. Po skončení trestního řízení budou tyto věci vráceny smluvní straně, která je zaslala, nebo budou s jejím souhlasem vydány přímo oprávněným osobám.

(4) V případě vydání věcí podle předchozích odstavců se nepoužijí předpisy omezující vývoz a dovoz věcí a devizových hodnot.

Smluvní strany si navzájem podávají zprávy o pravomocných rozsudcích v trestních věcech, které vydaly soudy jedné smluvní strany proti státním občanům druhé smluvní strany.

Na základě odůvodněné žádosti si smluvní strany podávají i zprávy o pravomocných rozsudcích týkajících se osob, které nejsou státními občany dožadující smluvní strany.

Smluvní strany si na základě žádosti zasílají úplné informace z rejstříku trestů o státních občanech druhé smluvní strany, jakož i informace o pozdějších rozhodnutích týkajících se těchto rozsudků, pokud odsouzení podléhá zápisu do rejstříku trestů podle právního řádu smluvní strany, jejíž soud rozhodnutí vydal.

Tato smlouva podléhá ratifikaci a vstoupí v platnost třicátým dnem po výměně ratifikačních listin. Výměna ratifikačních listin se uskuteční v Praze.

Tato smlouva se uzavírá na pět let. Její platnost se prodlužuje vždy na dalších pět let, nevypoví-li ji žádná ze smluvních stran diplomatickou cestou nejméně šest měsíců před uplynutím právě probíhajícího pětiletého období.

(1) Dnem vstupu této smlouvy v platnost pozbude platnosti Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Polskou lidovou republikou o úpravě právních vztahů ve věcech občanských, rodinných a trestních z 4. července 1961.

(2) Pokud platné smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Polskou lidovou republikou odkazují na smlouvu uvedenou v odstavci 1, bude se tímto odkazem rozumět odkaz na tuto smlouvu.

Tato smlouva byla sepsána ve Varšavě dne 21. prosince 1987 ve dvou vyhotoveních, každé v slovenském a polském jazyku, přičemž obě znění mají stejnou platnost.